Gastrozajímavosti

Jediná originální karlovarská Becherovka

Tím, kdo stál Becherovce u kolébky, byl Josef Vitus Becher (1769-1840). Kromě obchodování s kořením a koloniálním zbožím v krámku U tří skřivanů se věnoval i výrobě alkoholu - již roku 1794 si pronajal kdesi ve městě vinopalnu a začal experimentovat s likéry. Po vzoru svých předků také sloužil věcem veřejným (jako radní, starosta i purkmistr). Josef byl dvakrát ženatý (jeho první žena zemřela na zápal plic) a měl celkem 16 dětí, ale pouze pět dcer a dva synové ho přežili. Josefovu živnost převzal roku 1838 syn Johann (Jan) Nepomuk Becher.

Počátkem července 1805 se v domě Josefa Bechera s poetickým názvem U tří skřivanů ubytoval hrabě Maxmilian Friedrich von Plettenberg-Wittem-Mietingen spolu se svým sluhou, dvěma komornými, štolbou, kočím, kuchařem a osobním lékařem Dr. Frobrigem. Je otázkou, kde a kdy tento tajemný Angličan načerpal zkušenosti a inspiraci ke "kouzlům" s bylinami, ale právě těm se spolu s Josefem Becherem v jeho přilehlém krámku věnoval. Dr. Frobrig ve Varech nepobýval dlouho, ale to, co na rozloučenou Josefu Becherovi zanechal, přetrvalo věky - recept na budoucí Becherovku.

Po dva roky piloval drogista Josef Becher recepturu Dr. Frobriga, než začal v květnu 1807 prodávat Becherovku v krámku U tří skřivanů. Tehdy se nazývala "English Bitter" a užívala se jako žaludeční kapky. Ve městě, kam většina lázeňských hostů přijížděla právě s neduhy zažívacího traktu, se zdravotní likér rychle ujal - na rozdíl od bylin a koření prodávaných na váhu či běžně ordinovaných žaludečních diet se v podobě Becherových kapek snoubila blahodárná síla bylin s osvěžujícím vlivem lahodného likéru na duši konzumenta.

Již v první polovině 19. století se začala Becherovka exportovat - v roce 1834 se prodávala ve Štětíně, o rok později ve Vídni a v Mnichově a v roce 1838 pronikla do Paříže. Během první světové války se Becherovka dostala do Španělska, Itálie, Turecka a Egypta. Do USA vstoupila Becherovka teprve roku 1934, po zrušení prohibice (neuspíšily to ani speciální etikety zdůrazňující, že jde o zdravotní likér), a do Anglie ještě o čtyři roky později. Po válce dostala Becherovka od státu povolení k vývozu pouhých 500 lahví za rok, v roce 1960 to bylo už 100 hektolitrů - za dob socialistického Československa byla Becherovka jedním z nejúspěšnějších vývozních artiklů vůbec.